Západočeská pobočka

• Články
• Pro média
• O nás
• Kontakty
• Odkazy

Kolik známe planetek z pozorování ze Země a kosmických sond

„Asteroidy“ jak nazývají někteří astronomové planetky, patří do skupiny objektů, kterým se v posledních letech věnuje velká pozornost. Znalosti o těchto tělesech se dynamicky rozvíjejí. Po celém světě bylo založeno několik center (projektů), které se zaměřují na sledování a vyhledávání nových planetek. Asi by bylo zbytečné popisovat jednotlivé projekty, ale za povšimnutí stojí fakt, že ty největší a zároveň nejvýkonnější pochází z USA. Když budeme konkrétní, jde o projekt LINEAR, Spacewatch, LONEOS, NEAT a CSS. Tyto projekty mají největší podíl na počtu objevených planetek. Ovšem ani Česká republika na tom není se svým průběžným 14. a 24. místem špatně.

Po shlédnutí předcházejících čísel jste si určitě položili otázku: „A kolik tedy známe planetek?“ Díky zdokonalující se pozorovací technice, která využívá pro fotografii citlivých CCD čipů, se tento počet každým dnem zvyšuje. V následující tabulce je uveřejněna statistika do roku 1995, ve které si nemůžete nevšimnout toho obrovského nárůstu během posledních deseti let. Je jenom těžké odhadovat, kam se toto číslo vyšplhá, protože díky vyspělé technice máme možnost pozorovat i tělesa, která mají rozměry řádově několika metrů. A to nás staví před další obtížně zodpověditelnou otázku: „Je to, co pozorujeme, skutečně ještě planetka nebo již meteoroid?“ Na toto téma by se asi nechala vést dlouhá diskuze, ale to není cílem této práce.

A - datum dané statistiky vždy k vydání nového čísla Minor Planet Circulars (MPC)
B - celkový počet zaznamenaných planetek
C - kolik planetek bylo již očíslováno. To znamená - mají spolehlivě určenou dráhu
D - udává počet planetek pozorovaných v několika opozicích. Byly pozorovány minimálně ve dvou pozorovatelných návratech, ale tato data ještě nestačí na výpočet dráhy potřebné k očíslování
E - počet planetek pozorovaných zatím jen v jedné opozici. To jsou planetky, které byly pozorovány jen v jediném návratu, některé z nich jen několik nocí
F – počet planetek, které byly již pojmenovány a to mohou být pouze planetky již předtím očíslované

Abychom tedy běžnému čtenáři přiblížili aktuální stav, k 7. 9. 2006 byla zaznamenána a spočtena dráha pro celkem 341 329 planetek, z toho bylo 136 563 planetek očíslováno, 137 339 pozorováno ve více než jedné opozici a 67 427 planetek sledováno pouze v jedné opozici. Pojmenováno bylo k 7. 9. 2005 celkem 13 350 planetek.

Průzkum meziplanetární hmoty a tedy i planetek je velmi zajímavý a zároveň důležitý. Tato malá tělesa, která se pohybují naší sluneční soustavou nám přináší důležité informace o historii formování sluneční soustavy. Poskytla nám i mnoho důkazů o přímém vlivu těchto malých těles na samotnou planetu Zemi. Stačí si jenom vzpomenout na událost, která postihla celou Zemi před 65 mil. lety, kdy si zde příjemně žili dinosauři, kteří vyhynuli s největší pravděpodobností následkem dopadu vesmírného projektilu do oblasti dnešního Mexického zálivu. Bohužel dnes nedokážeme stoprocentně určit, zda se jednalo o planetku nebo kometu, ale víme, že tento „drtivý dopad“ měl za následek vyhubení asi 95% všeho živého. Proto se klade velký důraz na pozorování meziplanetární hmoty ať už pomocí kosmických sond, nebo prostřednictvím velkých profesionálních dalekohledů.

Popis obrázku: Co můžeme zjistit při pohledu velkým dalekohledem za Země (a), prostřednictvím sledování zákrytů (b) a průzkumem prováděným meziplanetární sondou (c)

První z blízka fotografovanou planetkou ve sluneční soustavě se stala planetka Gaspra. Sonda prolétala kolem této planetky v říjnu 1991 a jednalo se o vůbec první detailní snímkování takového tělesa. Snímky pořídila americká sonda Galileo, která odstartovala 18.10.1989 a byla určená pro průzkum Jupitera. Dalším úlovkem této velmi úspěšné sondy se stala planetka Ida, kterou fotografovala v srpnu 1993. O to větší překvapení pro astronomy bylo, když se na fotografiích objevil malý měsíc, který obíhal kolem planetky Ida. Satelit dostal jméno Dactyl a potvrdil tak teorii, že i kolem málo hmotných těles mohou obíhat vlastní “měsíce“.

Průzkum planetek pomocí kosmických sond pokračoval i v dalších letech. Cílem sond se staly další planetky. 253 Mathilde (NEAR - Near Earth Asteroid Rendezvous), Eros (NEAR - Near Earth Asteroid Rendezvous), 9969 Braille (Deep Space 1), 5535 Annefrank (Stardust).

Dalším budoucím zajímavým projektem je návštěva dvojice planetek 21 Lutetia a 2867 Steins evropskou sondou Rosetta, jejímž hlavním cílem bude provádět dlouhodobý výzkum komety Churyumov-Gerasimenko. Ovšem nejzajímavějším projektem, který nás čeká v následujících měsících, je průzkum planetky 143 Itokawa japonskou sondou Hayabusa (v překladu Sokol). Čím bude tato expedice zajímavá? Především tím, že hlavním úkolem sondy je odběr vzorků hornin a jejich následná doprava na Zemi. Další zajímavostí je pohon sondy, která využívá iontový motor. Odběr vzorků hornin je řešen následovně. Výstřel miniaturního náboje o hmotnosti 5g vyvrhne ze zasaženého povrchu směrem vzhůru materiál, který „vysaje“ speciální trychtýř a uloží jej do speciálního kontejneru. Schránka s nasbíranými vzorky bude poté dopravena na Zem.

Astronomové mají k dispozici ještě jednu možnost jak detailně zkoumat planetky. Jedná se o pozemská sledování pomocí rádiových vln. Při pozorování je vyslán radiový impuls k planetce a následnou analýzou odraženého signálu je možné vyhodnotit údaje o samotném tělese. To znamená, že můžeme určit jeho tvar, ale i rotaci. Jedinou podmínkou, kterou však lze bohužel splnit jen zřídkakdy, je nutnost relativně blízkého průletu planetky kolem Země.

Problematika rotace planetek je velmi zajímavá a k jejímu poznání nemalou měrou přispělo pozorování planetky 1998 KY26 z Astronomického ústavu akademie věd v Ondřejově a rádiová pozorování z USA - Goldstone. Až do sledování tohoto objektu nebyla známa žádná planetka s rotační periodou kratší než dvě hodiny. U planetky 1998 KY26 se podařilo určit periodu jedné otočky na necelých 11 minut.

Ze všeho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že i přes velkou pozornost, která je drobným tělesům ve sluneční soustavě věnována, jsou naše informace o nich stále velice kusé a neúplné. Navíc každá informace získaná prostřednictvím meziplanetárních sond je velice drahá a spíše náhodná. Specializovaných misí, jejichž hlavním cílem byla planetka je doposud skutečně pouze několik. O to cennější je pak možnost získávat o planetkách zcela unikátní informace prostřednictvím metody sledování zákrytů. Její přesnost a prakticky nulové náklady (které nahrazuje pouze nadšení specializovaných skupin astronomů profesionálů i amatérů) dává předpoklad, že právě tato oblast astronomie bude i v následujícím období velice ceněnou a nenahraditelnou součástí našeho postupu při poznávání drobných těles sluneční soustavy.

Autor článku: Karel Halíř, Josef Jíra, Rostislav Medlín
Aktualizace: 16. 7. 2007