Kulová hvězdokupa M13 v souvězdí Herkula
Kulová hvězdokupa M13 též známá pod katalogovým označením NGC 6205 v souhvězdí Herkula patří k nejjasnějším objektům severní hvězdné oblohy a díky své jasnosti je jedním z nejvyhledávanějších deep-sky objektů letní oblohy. Za ideálních pozorovacích podmínek ji můžete spatřit jako mlhavý obláček pouhým okem a již s menším dalekohledem ji uvidíte jako zářící plošku. Hvězdokupa M13 je také velmi oblíbeným objektem astrofotografů, jak dokládá květnový snímek Zdeňka Vojče v kalendáři ASTROFOTO2023. Jeho snímek „Planetární mlhovina Tinan v souhvězdí Andromédy“, otištěný v našem kalendáři ASTROFOTO2023, získal velmi prestižní ocenění Jindřicha Zemana za astronomickou fotografii 2022.
Samotná kulová hvězdokupa je jednou z více než stovky hvězdokup, které obíhají kolem centra naší Galaxie a od Země je vzdálena asi 25 000 světelných let (údaje v literatuře se pohybují mezi 23 000 a 26 000 ly). Při použití dalekohledu o průměru větším než 10 cm můžete při pozorování hvězdokupy rozlišit zejména v jejím okraji jednotlivé jasnější hvězdy, což z ní činí vhodný objekt pro amatérské astronomy. M13 má pozorovanou hvězdnou velikost 5,8 mag a průměrnou hvězdnou koncentraci. Za pomoci osmipalcového dalekohledu pak můžete v jejím okraji pozorovat mnoho jednotlivých hvězd, a to i na jasné městské obloze. Kulovou hvězdokupu najdete nejlépe na přelomu jara a léta na "pravé straně čtyřúhelníku" Herkula mezi hvězdami η a ξ Her.
První záznamy o pozorování hvězdokupy pochází z roku 1714 od anglického astronoma sira Edmonda Halleyho, který ji ale pozoroval jako „mlhovinu“ viditelnou pouhým okem. O katalogizaci se pak postaral známý francouzský astronom a lovec komet Charles Messier dne 1. června 1764. K pozorování této tehdy ještě „mlhoviny“ použil svůj 4palcový zrcadlový dalekohled. Při svém pozorování ale neviděl žádné jednotlivé hvězdy a objekt tehdy popsal jako kulatou a lesklou "mlhovinu", která se uprostřed zjasňuje. Teprve z pozorování Williama Herschela z roku 1783 se dozvídáme, že se tento objekt skládá z jednotlivých hvězd (v okraji obláčku), jak dokládaly jeho náčrty. Za jednu z nejlepších kreseb hvězdokupy M13 můžeme považovat kresbu francouzského astronoma a vědeckého ilustrátora a entomologa Étienna Léopolda Trouvelota , jehož kresby jsou velmi působivé, jak dokládá přiložený odkaz. Trouvelotova práce z pozorování hvězdokupy M13 vznikla kolem roku 1877 na 14palcovém refraktoru na hvězdárně v Cambridge. Trouvelot na obrázku hvězdokupy M13 zobrazuje 171 jednotlivých hvězd a mnohé nakreslené hvězdy jsou v okrajových částech nakresleny ve shodě s fotografií. Teprve v roce 1887 vznikla první známá fotografie kulové hvězdokupy M13 od bratrů Paula a Pierra Henryových. Tato 2hodinová expozice dokonale rozlišila okrajové oblasti na jednotlivé hvězdy, ale její střed odhalila jen částečně. Oba bratři jsou také tvůrci řady dalekohledů a dalších astronomických přístrojů. Na pařížské observatoři každý z nich objevil sedm planetek a v listopadu 1885 poprvé fotograficky objevili reflexní mlhovinu kolem Plejád.
V roce 1974 se hvězdokupa M13 v Herkulu stala prvním objektem, kam byla odeslaná rádiová zpráva z tehdy nově postaveného radioteleskopu v Arecibu. Zpráva obsahovala zakódované informace o lidské rase, DNA, atomových číslech, poloze Země a další informace, jako pokus o kontaktování potenciálních mimozemských civilizací v této hvězdokupě.
Technické parametry:
| Autor: | Zdeněk Vojč |
| Místo: | Hradce, Česká republika |
| Datum: | 4. 6. 2021 |
| Objekt: | M13 |
| Dalekohled: | TS150 f/7, reduktor 0,75x Riccardi. Ohnisko (mm), 787. Světelnost / Clona 5,25, montáž EQ8 |
| Kamera: | CCD kamera ASI6200MC |
| Použité filtry: | Astrodon LRGB |
| Pointace: | SW 70/500, Lacerta |
| Expozice: | 65 x 60 sec RGB 246 x 60sec L |
| Zpracováno: | Pixinsight |
| Odkaz: | další fotografie autora naleznete na serveru www.astrofotky.cz, nebo na webových stránkách Zdeňka Vojče. |
Autor článku: Josef Jíra
Aktualizace: 31. 5. 2023
