Rozeta
Únorový snímek mlhoviny „Rozeta“ (angl. Rosette) od Ondřeje Podluckého z astronomického kalendáře ASTROFOTO 2023 zachycuje jednu z nejznámějších emisních mlhovin zimní oblohy známou též pod katalogovým číslem NGC 2237. Tato krásná fotogenická mlhovina byla také zařazena do Caldwellova katalogu pod označením Caldwell 49.
Autorem posledně jmenovaného katalogu je sir Patrick Alfred Caldwell-Moore. Významný anglický astronom, který dosáhl řady ocenění za svoji popularizační činnost. Moore byl prezidentem Společnosti pro lidovou astronomii a také prezidentem Britské astronomické společnosti. Je autorem více než sedmdesátky knih o astronomii a autor výše zmíněného katalogu, který obsahuje 109 jasných deep-sky objektů vhodných pro pozorování amatérskými prostředky. Moore tento katalog sestavil jako doplněk Messierova katalogu a publikoval ho v americkém časopise Sky & Telescope v prosinci 1995. Hlavní motivací vzniku takového katalogu byly „nedostatky“ jasných objektů v Messierově katalogu, jakými jsou například galaxie Sochař, Hyády, planetární mlhovina Helix a další.
V odborné literatuře se u mlhoviny Rozeta můžeme setkat s řadou dalších katalogových označení NGC 2237, 2238, 2239 a 2246. Tato označení však vznikala postupně, jak se v průběhu času zlepšovala astronomická technika k pozorování. Za objevitele mlhoviny se pak považuje americký astronom Lewis A. Swift, který mlhovinu pozoroval v roce 1871. Mimochodem, střed této mlhoviny tvoří otevřená hvězdokupa NGC 2244, kterou objevil již v roce 1690 John Flamsteed. Právě silný hvězdný vítr hvězd tvořící otevřenou hvězdokupu NGC 2244 ve středu mlhoviny může za to, že byl zbytek mateřské mlhoviny „vyfouknut“ a střed mlhoviny pak tvoří dutina, která může v některých z nás evokovat tvar rozkvetlé růže.
Pozorováním mlhoviny se také zabývala rentgenová observatoř Chandra, která v mlhovině odhalila mnoho nově vzniklých hvězd ať už v opticky viditelné části, tak i v molekulárních oblacích v její těsné blízkosti. Mlhovina a její bezprostřední okolí se považují za velkou kolébku mladých hvězd, jejichž počet se odhaduje na více jak 2500. Samotná mlhovina, kterou mimochodem nalezneme v souhvězdí Jednorožce, je vzdálená více než 5 000 světelných let s odhadovanou hmotností 10 000 Sluncí.
Mlhovina je v dalekohledu obtížně pozorovatelná a s největší pravděpodobností se vám v zorném poli dalekohledu zobrazí pouze její tři nejjasnější části, přestože její úhlový průměr činní 80 obloukových minut. Teprve za použití fotografie a dlouhé expozice se na temném snímku objeví její charakteristický tvar „růže“, který ji pasoval na jednu z nejkrásnějších mlhovin severní oblohy. Samotné pozorování vám usnadní použití UHC nebo OIII filtru.
Technické parametry:
| Autor: | Ondřej Podlucký |
| Místo: | Jirny, Česká republika |
| Datum: | 19. 3. 2012 |
| Objekt: | Rozeta |
| Dalekohled: | Borg 101ED, Borg Super Reducer F4, ohnisková vzdálenost 400 mm, světelnost 4, dalekohled umístěn na montáži EQ6 SS |
| Kamera: | CCD kamera MII G2-8300, CCD čip KAF8300 |
| Použité filtry: | Astrodon Ha 5nm,OIII 3nm,SII + Baader Ha 7nm,OIII 8,5nm,SII 8nm |
| Pointace: | Walimex 90/500, Watec 120n+, TV Guider |
| Foceno: | 6. 1. 2011, 8. a 23. 3. 2011 + 19., 20., 21., 22., 24., 25. a 26. 3. 2012 |
| Expozice: | Baader 5x15min Ha 7nm, 12x15min OIII 8.5nm, 11x15min SII 8nm Astrodon 23x15min Ha 5nm, 12x15min OIII 3nm, 17x15min SII 3nm |
| Zpracováno: | SIPS, Registar, Photoshop |
| Odkaz: | další fotografie autora naleznete na serveru www.astrofotky.cz |
Autor článku: Josef Jíra
Aktualizace: 6. 2. 2023
