Západočeská pobočka

• Články
• Pro média
• O nás
• Kontakty
• Odkazy

Rok 2011 - Messierovský maratón jak má být!

O prvním dubnovém víkendu se na Hvězdárně v Rokycanech uskutečnil další ročník Messierovského maratónu. Od roku 2003 se zde již podeváté sešli příznivci této zvláštní astronomické „sportovní“ disciplíny. Je až zarážející, jak nepřející bylo počasí k těmto setkáním.

Několikrát se podařilo zahlédnout hvězdnou oblohu v mezerách mezi mraky, ale ještě častěji hustá oblačnost či dokonce déšť pozorování o vybraném pozdně zimním či časně jarním víkendu zcela zhatila. To byl také důvod postupného zavádění domácího Messierovského „předvíkendu“, týdne a letos dokonce celého měsíce. Pravděpodobnost příznivého počasí se tím alespoň částečně zvyšovala a s tou přišly i první výsledky a „rokycanské“ rekordy. Do letošního roku platila hodnota maximálního počtu napozorovaných objektů během jedné noci 69, ustavená M. Rottenbornem v roce 2008.

Ale hned první den letošního měsíčního intervalu „domácího“ maratónu ukázal, že rok 2011 může všechno změnit. Na hvězdárnu totiž přišel mail od Jirky Kubánka, který v noci z 1. na 2. března nad obcí Bzová vyhledal za pomoci svého 93 mm refraktoru neuvěřitelných 100 objektů Messierova katalogu.

Ani takový úvod, jak se ukázalo v dalších dnech, nebyl zdaleka posledním překvapením. Nádherné předjarní počasí první březnové dekády s klidnými jasnými nocemi vybudilo k aktivitě další pozorovatele. Z 5. na 6. března u obce Milíře pozoroval svým 150 mm Newtonem oblohu Michal Bareš. A výsledek jeho desetihodinového snažení? 101 položek známého katalogu a další rekord!

Do třetice se o další dvě noci později 7./8. března) do akce zapojil Michal Rottenborn. A také jeho výsledek stál za to. Sometem Monar nedaleko obce Hradčany na průzračné obloze našel znovu 101 objektů a navíc za rekordních 8 hodin 57 minut, čímž se opět vrátil na pomyslnou špici messierovského peletonu.

Když se v pátek 2. dubna scházeli příznivci astronomie z celého západočeského kraje na rokycanské hvězdárně k pozorovacímu víkendu věnovanému vyvrcholení messierovského měsíce, nikdo nevěřil v to, že by se v rekordních tabulkách mohlo letos ještě něco změnit. Cílem bylo dosáhnout pouze lepšího výsledku než ostatní přítomní a vyhrát oficiální „měřený“ závod. Páteční počasí však ukázalo téměř třicítce přítomných svou obvyklou tvář a proměnlivá oblačnost většinu odradila i od toho vůbec vytáhnout svůj dalekohled.

V sobotu se však obloha začala čistit. Prakticky na celé odpoledne byli účastníci pozorovacího víkendu „zavřeni“ v zatemněném přednáškovém sále. Na úvod shlédli video s tématikou „Byli Američané skutečně na Měsíci?“ a následně ředitel Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy, Ing. Marcel Grün, ve své poutavé přednášce vzpomínal na prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina, od jehož letu nedávno uplynulo právě 50 let. Po skončení tohoto programu všichni napjatě sledovali stoupající rolety v oknech přednáškového sálu a pohledy se upřely na dění nad obzorem. Světe div se – spatřili jsme modrou oblohu. Nebe mělo připravené jeviště pro velké večerní představení. Se ztemňující se oblohou začaly na terase hvězdárny i po celém areálu vyrůstat, jako houby po dešti nejrůznější dalekohledy. A kupodivu i to jasná obloha ustála a vydržela. Krátce po deváté hodině se nad Rokycany rozsvítil záblesk Iridia o jasnosti -7 mag a po tomto stylovém startu se v připravených itinerářích pozorovatelů začaly objevovat první zápisy o vyhledaných objektech. Jasné počasí přilákalo i několik návštěvníků, kteří se přišli podívat, co že to ti astronomové mají za maratón a alespoň podle svých slov zcela nadšeni odcházeli již za hluboké noci domů.

Mnozí vytrvalci z řad účastníků ale vydrželi ještě déle – až do svítání. Z odevzdaných protokolů bylo zřejmé, že noc byla naprosto neočekávaně příznivá a po osmi nemastných neslaných ročnících se všichni dočkali zasloužené odměny. Snažení bylo korunováno dokonce i zcela neočekávaným novým posunem hranic počtu napozorovaných objektů. Hned dva z nejzkušenějších účastníků, Jirka Polák a Michal Rottenborn viděli 103 objektů Messierova katalogu. A ani další přítomní nezůstali někde daleko za nimi. Několik pozorovatelů se těsně blížilo kýžené stovce. Když si uvědomíme, že k tomuto výkonu potřebovali pouhých sedm a půl hodiny a v ještě lepším výsledku všem zabránila pouze už přeci jen kratší noc, je to výsledek nad všechna očekávání. Letos ustanovené počty vyhledaných objektů už se v následujících letech budou skutečně obtížně překonávat, ale na druhou stranu je to ukázka možností kombinace jednoduché techniky a zkušeností a výzva dalším pozorovatelům.

Na závěr lze jen s radostí konstatovat, že jsme se konečně dočkali a letošní finále Messierovského maratónu bylo takový vyvrcholením jakým má být!

Autor článku: Karel Halíř
Aktualizace: 7. 4. 2011