70 let hvězdárny v Rokycanech
Před 70 lety, u příležitosti oslav Mistra Jana Rokycany 15. června roku 1947, byla slavnostně otevřena Lidová hvězdárna v Rokycanech. Jednalo se vůbec o první „veřejnou“ hvězdárnu postavenou v západních Čechách, kterou za dobu své existence navštívilo již několik generací zájemců o astronomii. Vraťme se tedy v tomto článku na její začátek.
První zmínky o astronomické činnosti v Rokycanech v odborné literatuře nalezneme v časopisu Říše hvězd, který vydávala Česká astronomická společnost. Článek, který je nazvaný „Zprávy ze společnosti“ byl publikovaný u příležitosti XXVI. řádné valné hromady České astronomické společnosti. Valná hromada se uskutečnila 20. května roku 1944 v přednáškové síni Lidové hvězdárny v Praze na Petříně za účasti 124 osob. Jednání řídil I. místopředseda společnosti pan Ing. Dr. Šourek, který uvítal účastníky sjezdu a pozvané hosty včetně zástupce astronomické sekce Musejní společnosti v Rokycanech pana Jana Frantu, Jana Krafta a Pavla Kessla. Současně omluvil nepřítomnost předsedy Společnosti pana prof. Dr. Františka Nušla. V průběhu jednání společnosti také vystoupil s krátkým příspěvkem pan Kraft, který popřál Společnosti do budoucna mnoho úspěchů jménem Astronomické sekce Musejní společnosti v Rokycanech, která má za sebou teprve krátkou, avšak intenzivní prací vyplněnou dobu svého trvání.
Historie Lidové hvězdárny v Rokycanech se ale začala psát již na jaře roku 1942, kdy se několik přátel oblohy v Rokycanech rozhodlo společně pracovat v astronomii a po několika poradách založili astronomicky kroužek. Nové spolky tehdy nebyly povolovány, a proto jediným východiskem bylo vytvořit astronomickou sekci u některé z rokycanských kulturních organizací, které po dobu války směly vyvíjet činnost. Na iniciativní návrh pana Dr. Kamila Jágra se ujala mladých astronomů Musejní společnost v Rokycanech, která jim poskytla nejen morální podporu, ale také hmotné prostředky k jejich činnosti. Zmíněný pan Dr. Kamil Jágr propůjčil pro hvězdářské práce zcela zdarma místnost s přilehlou terasou, odkud byla vedena po 3 roky veškerá pozorování (pozn. jedná se o bývalou budovu okresní nemocenské pojišťovny v ulici Jiráskova 398 vedle pošty). Místní gymnázium zapůjčilo dalekohled Zeiss-Asegur o průměru 60 mm, kterým bylo mimo pozorovaní pořízeno také mnoho zdařilých fotografií. Přes veškeré pohodlí, které tato klubovna poskytovala, snili členové astronomické sekce o zřízení samostatné hvězdárny. Ještě ve válce byl proto architektem Markem vypracován návrh na stavbu vhodné observatoře, ovšem tenkrát nebylo ani pomyšlení na jeho realizaci. Dne 29. dubna 1945, po náletu na Rokycany, byla také značně poškozena astronomická klubovní místnost, proto bylo nutno upustit od dalších schůzek, a to urychlilo také vyřešení otázky samostatné hvězdárny.
Ihned po revoluci se rozhodli členové sekce, že si hvězdárnu postaví ze svých skromných prostředků sami. Od původního návrhu arch. Marka bylo pro nepřekonatelné finanční i materiální překážky upuštěno a stavba se musela omezit na nejnutnější míru, přesto však měla observatoř vyhovovat všem běžným požadavkům kladeným na amatérsky prováděná astronomická pozorování. Po delším hledání místa pro tuto stavbu podal zase pomocnou ruku bratr pana Dr. Kamila Jágra, statkář pan Jindřich Jágr, který propůjčil sekci zdarma část své zahrady, položené severovýchodně od města na návrší o nadmořské výšce 400 m. Musejní společnost v Rokycanech se uvolila obstarat svým nákladem všechen potřebný materiál, a proto se členové astronomické sekce pustili do stavby s velkým elánem; veškeré práce od vykopání základů až po konstrukci dalekohledu vykonali sami. Přes všechno úsilí postupovala stavba z počátku velmi pomalu. Obětavá a namáhavá práce členů sekce byla nakonec korunována úspěchem a tak 15. června 1947 byla hvězdárna dohotovena, takže od uvedeného dne se tam prováděla veškerá pozorování a astronomické práce; mimo to byla také přístupna veřejnosti.
Hvězdárna obsahovala pracovnu o rozměrech 4X5 m s okny na jih. K ní přiléhala temná komora se vším příslušenstvím i s velikým zvětšovákem na negativy 9X12 cm. Z chodbičky byl přístup po schodech do kopule, která má průměr 4 m. Její konstrukce byla dřevěná, pokryta měděným plechem. Štěrbina byla jednostranná, 1 m široká a dala se odsunout pomocí ocelových lan ručním kolem. Kopule se zatím (než byl dodán elektromotor) otáčela ručně; šlo to však tak lehce, že ji bylo možné pohnout jednou rukou. Středem kopule procházel zděný pilíř, postavený na skalnatém terénu.
Hlavním strojem hvězdárny byl Cassegrainův reflektor o průměru 200 mm a ohnisku 3000 mm. Zrcadla byla od známého autora astronomické optiky Ing. Viktora Rolčíka, výborné optické jakosti, neboť za příznivých povětrnostních podmínek rozlišila dobře dvojhvězdy vzdálené 0,5". Optimální hranice za jasné noci byla 13,5 magnitudy. Konstrukci k tomuto dalekohledu si zhotovili členové astronomické sekce sami. Dalekohled byl opatřen paralaktickou montáží s jemnými pohyby jak v rektascenzi, tak i v deklinaci, a byl poháněn pérovým hodinovým strojem. Různé okuláry dovolovaly zvětšení: 75x, 120x, 180x, 300x a 500x. Hledaček s výbornou optikou měl otvor 50 mm a zvětšoval 10x. Jeho zorné pole bylo přes 3°. K této visuální složce přistupoval fotografický dalekohled o průměru 110 mm a ohnisku 450 mm a menší objektiv o průměru 60 mm a ohnisku 350 mm. Kromě tohoto hlavního stroje byl na hvězdárně k disposici ještě menší 5" reflektor s kovovou paralaktickou montáží, silně zvětšující triedr 10x80, pak 3" hledač komet a obyčejný triedr. Jak vidno, byla hvězdárna poměrně dobře vybavena, chyběly však ještě přesné hodiny. Hvězdárna byla připojena na elektrickou síť a brzy měla i statní telefon. Nově zřízená Lidová hvězdárna v Rokycanech se tak zapojila do sítě ostatních hvězdáren a vítala vřele jakoukoli spolupráci.
V říjnu roku 1955 se pak můžeme dočíst ve zprávě, kterou podal Jan Franta, že Lidová hvězdárna v Rokycanech funguje od začátku letošního roku jako hvězdárna obvodní se dvěma zaměstnanci. Přes dosud značné potíže, zejména nedostatek místa na hvězdárně, činnost značně vzrostla. Hvězdárna se zabývala hlavně popularizací astronomie a výchovou pracovníků hvězdárny a členů astronomických kroužků. V 1. pololetí roku 1955 bylo uspořádáno mnoho přednášek na hvězdárně, v přednáškových sálech v městě i na venkově a také několik večerů s pozorováním.
Pro členy astronomických kroužků byly uspořádány dva kurzy a to kurz pozorovatelský a kurz broušení astronomických zrcadel. Oba kurzy byly velmi úspěšné a zúčastnila se jich zejména mládež. Hvězdárna se svou expozicí na výstavě ,,10 let od osvobození ČSR" seznámila širokou veřejnost s vývojem amatérské astronomie na Rokycansku. O rokycanské hvězdárně bylo také psáno často v denním tisku.
Všechny předpoklady pro další rozvoj astronomické činnosti v Rokycanech i okolí jsou dány. Největší potíží však byl nedostatek místa na hvězdárně a nevyhovující hlavní dalekohled.
Za pomoci všech pracovníků hvězdárny a členů astronomických kroužků byla hvězdárna v Rokycanech rozšířena v rámci akce „M“ o přístavbu pracovny, kanceláře, temné komory a menší dílny. Rovněž tak bylo již započato s úplnou rekonstrukcí montáže hlavního dalekohledu za účinné pomoci oblastní Lidové hvězdárny v Plzni a některých místních odborníků a závodů. Protože si obě tyto akce vyžádaly převážnou většinu času členů astronomických kroužků, bylo nutné dočasně omezit ostatní činnosti, ale zdárné dokončení přístavby a montáže přineslo dobré ovoce a umožnilo další rozmach astronomické činnosti na Rokycansku.
Volný přepis článků z časopisu Říše hvězd, zpracoval Josef Jíra. Fotografie pro článek poskytla ze svého archivu Hvězdárna v Rokycanech a Plzni.
Autor článku: Josef Jíra
Aktualizace: 15. 6. 2017
